Kočička Mici Patrealka

Jako každý příběh či pohádka s dobrým koncem většinou začíná: Bylo nebylo ... a tak může začít i náš příběh jedné černé kočičky.

Ve vnitrobloku máme dvorek

Naše kancelář má ve vnitrobloku dvorek. Jednoho dne se na dvorku objevila černá kočka. Nejspíš spadla ze střechy a protože  má dvůr ze všech stran vysoké zdi, tak se nemohla dostat ven. Útočiště nalezla v otevřeném sklepě, kde se schovala před celým světem. A protože milujeme zvířátka a jejich osud nám není lhostejný, tak jsme to vzali do svých rukou.

Obtelefonovali jsme, co mohli a všude jsem hledali pomocnou ruku. Volali jsme na Městskou policii v Brně, ta prý nemůže na soukromý pozemek. Do útulků, tam prý mají plno a do odchytových stanic, které se ani neobtěžovaly zvednout telefon, natož zavolat zpět. Prostě nám nikdo nedokázal pomoci s odchytem jedné malé černé kočičky. Už jsme byli bezradní a tak jsme zavolali ještě jednou na Městskou  policii v Brně a chtěla jsem půjčit odchytovou klec, nebo aspoň radu, kde se taková klec dá zapůjčit. Bohužel bez jakéhokoliv úspěchu. Jediné, co nám bylo doporučené, krmit ji, aby si na nás zvykla a snad se nám ji potom podaří chytit. Ale to nám nikdo radit nemusel, protože jsme ji už dávno krmili. Napadlo nás dávat kočičce krmení do přepravky, aby si zvykla na menší prostor a třeba se nám podaří ji chytit. Pomalu si začala zvykat a dokonce slyšela i na jméno, kterým jsem ji volala na baštu. I když jsem nevěděla, jestli je to kočička nebo kocourek, tak to byla prostě „MICI“.

Chyť mě, když to dokážeš

Začala na mé volání reagovat a přicházela blíž a blíž.

Všichni ostatní lidé byli i nadále cizí a nebezpeční. Pečlivě se jim vyhýbala a schovávala se před nimi ve sklepě. A když se někdy vydala do nebezpečné chodby domu a zaslechla, že někdo je na chodbě nebo na schodech, okamžitě zmizela zase ve sklepě, pro ni to byl bezpečný úkryt.

Nastal čas na hru lovec Pampalíny.

Myslela jsem si, že odchyt bude hračka, vzhledem k tomu, že už jsem ji měsíc krmila a ona už každé ráno čekala na nějakou mňamku. Do přepravky jsem jako vždy nachystala krmení a čekala jsem schovaná za nejbližším rohem. Nachystaná vystartovat a zavřít dvířka od přepravky, hned jak do ní Míca vleze.

Omyl, můj odchyt se nezdařil a Míca zase zmizela ve svém úkrytu.

Na druhý pokus jsem povolala posilu. Můj kolega vymyslel fintu fň. Nastražil past, která spočívala v tom, že kočičku vylákám ven na dvůr, tam snad bude větší šance ji chytit. Na dvorku měla nachystanou misku s baštou a on mezitím, zavře dveře od sklepa a protože kočička by musela projít k misce kolem něj, což by se nezdařilo, tak se natáhl provaz, který vedl přes celý dvůr do okna naší kanceláře, kde kolega vyhlížel a čekal na svou příležitost zatáhnout a zavřít dveře od sklepa. Samozřejmě se to vyzkoušelo na nečisto a představte si, že to fungovalo. Takže akce mohla začít.

Šlo to podle plánu a ve chvíli kdy Míca přišla k misce, zatáhlo se za provaz a křup, rup a provaz prasknul. Míca samozřejmě utekla nazpět do sklepa. No a protože Míca není hloupá, tak veškerá důvěra v mou maličkost byla fuč, ale ne na dlouho. Chvíli jsem jí dala pokoj a zase jsem ji jenom krmila. Na vavřínech jsem ale neusnuli a vymýšleli jsme, jak ji pomoci.

Kdo nám pomůže

Zasedla jsem k internetu a hledala moudra. Našla jsem stránky Spolku pro opuštěná zvířata a tam jsem se dozvěděla, že toulavé kočky se na ulici dostanou různě - nechtěný mazlíček, vánoční dárek, který omrzel, nebo kotě, které se tam zkrátka už narodilo. Veterináři i ochránci zvířat doporučují všechny kočky, které chodí ven, nechat kastrovat, aby se nekontrolovatelně nemnožily. Možná by bylo dobré zvíře odchytit a pomoct mu, aby bylo v klidu a v bezpečí. Vytočila jsem tedy telefonní číslo uvedené v kontaktech a na druhém konci se ozval pan doktor Mašek, je to člověk na svém místě.

Na druhý den nám zapůjčil odchytovou klec, kterou nachystal  na místě, kde jsem Mícu krmila. Samozřejmě vše vysvětlil, jak nastavit klec, aby fungovala a to pro případ, že by se první odchyt nezdařil.

Nevěřil totiž, že se to na poprvé podaří. Do odchytové klece se dá miska s jídlem a jakmile do ní kočka vejde, klec se sama zavře. Poté jsem s panem doktorem probrala, co Mícu po odchytu čeká a podepsala převzetí klece, což trvalo asi 15 minut. Míca mezitím zjišťovala co dobrého dnes dostala na zub. Ozvalo se cvak a prásk a Míca byla chycená. Dílo se tedy podařilo.

Přes noc Míca zůstala v kleci, kde se uklidnila a ráno ji pan doktor vykastroval. Po zákroku nám pan doktor volal, protože jsem chtěli vědět, jestli je Míca kočička nebo kocourek a zda je v pořádku. Míca je ženské jméno a protože je to kočička, tak jí jméno zůstalo a příjmení dostala Patrealka.

Konec dobrý, všechno dobré

Míca je zdravá a dokonce už má novou paničku, ke které se odstěhovala, od nás na cestu do nového domova dostala kočičí občerstvení.

Díky Míce jsme zjistili, jak moc potřebná je péče o ztracená a toulavá zvířátka, a proto jsme se rozhodli dále těmto nevinným tvorečkům pomáhat formou pravidelného měsíčního příspěvku jejich zachráncům a pečovatelům ve Spolku pro ochranu zvířat pod vedením pana MVDr. Maška. Míca byla díky další naší jednorázové finanční podpoře (1.000,- Kč) v brzké době vykastrovaná a nyní se jí daří skvěle.

V brzké době se chystáme Mícu v jejím novém domově navštívit a určitě nepůjdeme s prázdnýma rukama.

Vše dobře dopadlo. Přejeme všem kočičkám, aby našly šťastný domov, jako Míca.

Každý má právo na život,  ne?